Kronika objevování, obývání a spravování loveckých chat v oblasti Kralického Sněžníku
Použitá “historická” fotografická dokumentace je až na výjimky z léta 1980.
Podbělka
První skutečná lovecká chata, na kterou jsme začali trvale jezdit od podzimu 1976. Leží na temeni bočního hřebene pod stejnojmenným vrcholem ve výšce asi 1200 m. Prožili jsme tu skutečně krásných 7 let, které ukončil odchod pana lesního Tumy do penze. Tím jsme také pozbyli domovského práva. Skoro to vypadalo, že už jsme v kopcích skončili.
Podbělka podruhé
Chata byla při našem osídlení v žalostném stavu. Díky zatékání
eternitovou střechou uhnila celá zadní část střechy přesahující půdorys a
zřítila se. Natahat dřevo a plech na rekonstrukci z 2 km vzdáleného
nejbližšího dopravně obslužného místa bylo skutečnou víkendovou
pochoutkou. Další lopotění při vybavení chaty policemi, výměně prohnilé
podlahy a pozdější stavbě rozhledny bylo už téměř oddechovou
záležitostí.
Novější podoba.
Bystřina
S doporučením pana lesního Tumy jsme na čas vyměnili údolí Moravy za
údolí Prudkého potoka odvodňujícího východní stráně masivu Kralického
Sněžníku směrem ke Starému Městu. Někdy kolem poloviny 80 let jsme
započali s přáteli z Aviatik klubu s obnovou domku lesního pomocníka
sousedícího s výstavní hájovnou. Místo s dravým potokem na samém úpatí
strmých svahů a přesto obrácené do pastvin a ke slunci si nás rychle
získalo. Po nutných rekonstrukčních a udržovacích pracích jsme tu
uspořádali poprvé v roce 1988 hudební a výtvarný tábor a potom ještě
několik stejně podařených aktivit.
Novější podoba.
Stříbrnická
Zvelebení domu na Bystřině nám vyneslo dočasnou přízeň lesních pánů a
tak jsme mohli několik pěkných zim prožít na této malé chatě ve výšce
asi 1100 metrů. Stav chaty byl, jako ostatně v případě všech podobných
objektů ve správě lesů, v neutěšeném stavu. Trámy v zadní části byly už
sedlé, chata mírně zpošika, kamna fungovala díky zrezivělosti jako
televize. Naštěstí si vysloužil objekt novou krytinu a tak náš khaki
nátěr chrání svítivý pozinkovaný plech dodnes. Štěstí však netrvalo
dlouho. S personální výměnou na polesí jsme opět opustili zvelebený dům i
chatu a vrátili se s prosíkem zpět do Dolní Moravy.
Novější podoba.
Vilemína
Tento objekt je trochu netypickým příkladem lovecké chaty. Jako jediná
totiž stojí hluboko v údolí na samotném úpatí Kralického Sněžníku u
soutoku několika potoků. Netradiční je i její velikost. Zřejmě lepší
dopravní přístupnost a snad i jiné původní poslání ji vybavily jednou
velikou místností a rzcadlově k ní přes chodbu pak menší místností a za
ní ještě prostorou neznámého určení přístupnou zvenčí vraty, snad
dřevárkou – dnes bychom řekli garáží.
Při první návštěvě kopců v roce 1970 jsme tu zastihli “zabydlenou”
partu mladých lidí z Přerova a Hradce Králové, kteří sem jezdili
pravidelně a vedli čilý “společenský” život. Po řadě let prožitých v
kopcích zakoupili dole ve vsi nepotřebnou stodolu a adaptovali ji k
víkendovým pobytům pro svoje rodiny. Patrioty však zůstávájí nadále a
krom toho pečují o Sněžnou chatu.
Vilemínu po výstavbě údolní asfaltky čekal pohnutý osud, ale to už je trochu mladší historie.
Novější podoba.
Hubertka
Tato chata byla častým místem našich zastavení při toulkách a bylo nám
líto, že chátrá. Les kolem je už jen vzpomínkou na minulost (soubor
fotografií záměrně mapuje stav z roku 1980), nyní se na obrovité holině
vzniklé kolem chaty pozvolna derou k nebi nové smrčky. Chata patří ale
do polesí Malá Morava a tak se nikdy nepoštěstilo jí vidět i uvnitř – je
tu zcela pravidelně úplně pusto.
Novější podoba.
Babuše
Roztomilá chaloupka na skutečně krásném místě obklopena starým lesem,
rašelinovými mokřinami a spoustou zvěře, která se v tomto místě v
závětří (malé sedlo na hřebenu, výška 1250m) ráda zdržuje. Okouzlovala
čistě vybílenou světničkou se záclonkami a klidné místo lákalo ke
spočinutí. I z fotografie je patrné důkladné oplechování spodní části,
které vedlo k zamezení větrání a napadení houbou. Kritický stav přinutil
správce k nákladné sanaci celé spodní části chaty až do výše
oplechování. Takovou výjimečné péči si zasloužila díky lovecké
atraktivnosti a především nevídané dostupnosti autem.
Novější podoba.
Sršňovka
Trochu atypická chata, která zásluhou svému usazení v blízkosti k
civilizace (stojí skoro na dohled od Horní Moravy) zažila mnohé večírky a
náročná setkání spojená s výrobou utěšených lahvových lesíků.
Novější podoba.
Zbojnická
Cestou od Sršňovky na Kralický Sněžník nemůžete minout na turistické
značce ležící srub. Přáteli lovu je milována pro svoji dostupnost autem i
blízkost rozsáhlých ploch mladého lesa. Dlouhá léta o ni pečoval
manželský pár z Brna a taky je to na ní vidět. Jako jediná dosud
nepotřebovala záchranný zásah.
Novější podoba.
Sněžná
Sněžnou chatu nemine nikdo, kdo stoupá po turistickém chodníku z Dolní
Moravy na vrchol celého pohoří. Dnes stojí uprostřed obrovité, větrem
důkladně ošlehávané pasece případně zvané Větrná, která svoje hranice
neúprosně každým rokem posouvá blíže a blíže k vrcholu. Nyní se díky
tomu naskýtá mimořádný výhled na celé údolí. O chatu se celá léta
svědomitě starají přátelé, kterým zdejší krajina učarovala podobně jako
nám. Proto stále slouží pravidelně k pobytu dětských skupin a lidí,
kteří cítí spolu s přírodou.
Novější podoba.
Františka
Kouzelná chaloupka přímo v sedle pod vrcholem Kralického Sněžníku. Jako
jediná si zachovala původní členěná okna i okenice. Pro svoji polohu na
křižovatce turistických cest se stala útočištěm Horské služby. Ta ji
citlivě doplnila anténou na vysílačku a pár desítek metrů vzdálenou
větrnou elektrárnou k jejímu pohonu. Jedině tady má opodstatnění
povzdech – škoda, že ty mobilní telefony nebyly o něco dříve!
Novější podoba.
Šindelka
Chata našeho srdce, kde mnozí mladí lidé zažili nejpěknější chvíle svých studijních let. Najdete ji přímo pod vrcholem Sušiny ve výšce kolem 1250 m. Díky generační výměně správců lesa se podařilo zakotvit tu s jakousi jistotou prakticky po celá devadesátá léta. A tak si málokdo z MaxiPištíků či Pážat dnes dovede představit příchod Nového roku jinak, než přípitkem ledově křišťálovou vodou z nedaleké studánky. Tyto opravdu nezapomenutelné chvíle jsme chatě vrátili v podobě stovek hodin rekonstrukčních prací, takže má nyní chata naději na bezproblémové přežití dalších aspoň padesáti let.
Šindelka podruhé
Než se do svahu sto metrů pod chatou namísto mechového chodníčku zařízla
silnice, patřila Šindelka k těm nejobtížněji přístupným místům. V zimě
si výstup vyžádal mnoho hodin skutečného úsilí. V pověstném přístupovém
průseku nejedna mladá dáma a muž slzami skropili sněhovou duchnu často
sahající k pasu. I proto si zachovala tolik z původního kouzla i
vybavení. Má už jako jediná zbytky původního mobiliáře a také čisté
vnitřní smrkové obložení z ní dělá skutečný skvost.
Novější podoba.
Strašidla
Po deseti letech usilovné práce ve prospěch chat se stalo nemožné –
lesní správci nám nabídli v roce 1994 k pronájmu chatu U strašidel.
Přestože tradičně byl objekt považován za nejvíce vybydlený a navíc jeho
nadmořská výška neslibovala hřebenové lyžování, neváhali jsme ani
vteřinu. Od té doby je chata obydlena souhrnem asi 4 měsíce v roce a
díky pravidelným pobytům o všech prázdninách už tu jsou jako doma nejen
Maxipištíci a Pážata, ale již také mladší Písklata a Fouklata. Těm ještě
musí s batohy trochu pomoci nějaký dopravní prostředek, ale nic nevadí,
že tu chybí jak elektřina, tak teplá voda a čistě povlečená postel.
Novější podoba.
A budoucnost?
Celému snažení věnovanému za dlouhá léta péči o chaty a okolní přírodu věnovaly desítky lidí nesmírné množství času, prostředků i svého umu. Tento vklad zůstane natrvalo zapsán jak v našich srdcích, tak i v chatách, pokud připustíme, že i ony mají svoji duši a vnímají láskyplný vztah, který jsme si k nim vytvořili. A tak budoucnost může být jakákoliv, ale vložené úsilí a čisté myšlenky, které vedly všechnu péči k dobrému konci se jistě nikdy neztratí.
