V zámecké obrazárně sedí dvě dámy s violoncelly, cembalista, houslisté a flétnisté. Letní slunce proniká na jejich pulty, na kterých leží první díl renesančních Intrád a tanců. Z ústředního obrazu na ně shlíží Amálie Juncker-Bigattová, která na zámku žila ještě ve třicátých letech. Jsou zavřená okna, protože venku pilně vrčí křovinořez, jak stříhají živý plot . Takhle nějak by vypadala každodenní komentovaná fotografie z našeho dopoledního hraní.
Zámek Svojšín je po padesáti letech neuctivého zacházení obnoven do své původní podoby. Pan Karel Petráň, starosta obce, svým nadšením, pílí a vírou v jeho záchranu dokázal přesvědčit představitele státní správy i místní spoluobčany, a tak má Svojšín po letech zase svou důstojnou tvář a může hrdě hostit umělecké spolky jako jsme my, které ho rozezní. Vedle zámku se tyčí věž kostela, její románské zdi toho už tolik zažily. Také nás tiše přijaly a s kamenným výrazem nám vracely naše hlasy. Z kostelní věže byl krásný výhled do parku i zapadlého městečka.
Odpoledne jsme trávili venku a navštěvovali další kulturní perly okolí. Navštívili jsme Mariánské Lázně a popili z Lesního pramene, další den jsme ochutnali Prusíkův pramen v Konstantinových Lázních. Obdivovali jsme starobylé městečko Úterý s Diezenhoferovým kostelem. Měli jsme možnost porovnat čtyři kláštery – dominikánský kladrubský, premonstrátský tepelský a chotěšovský a také klášter Trapistů v Novém Dvoře. V klášteře Trapistů jsme se zúčastnili nešpor, hodinový obřad byl silným zvukovým i duchovním prožitkem. Milci přírody si nenechali ujít procházku kolem meandrující Úhlavky a v okolí hradu Gutštejn. A každý den jsme se chodili koupat do přírodních vod, někteří i dvakrát denně. Místní lomy byly osvěžující jakož i návštěvy kavárny a přítomnost srdečné zámecké Bílé paní Marušky K.
autor ohlédnutí Andrey Černá, podrobněji zde
