Po dlouhé pauze vynucené koronavirem jsme se sešli ve Svatojánský čas – tedy 19. – 21. června 2020, abychom v čase slunovratu vzkřísili prastarou tradici vítání léta a společně oslavili nejdelší den v roce.

Radost ze společného setkání, které si mnozí dopřáli po skutečně dlouhé sociální abstinenci, nám nezkazilo ani chladné a deštivé počasí.

Ačkoliv podle zachovaných dokladů se obvykle na svátek svatého Jana Křtitele trhalo čarodějné kvítí na rozkvetlých lukách, polonazí muži skákali při vlahé noci přes ohně a v jemném vánku se sušily byliny, naše letošní slavnost se odehrávala za vydatného deště pod pláštěnkami a několika svetry. Šikovná děvčata si ušila škapulíř, děti si vyrobily své amulety, chlapci se vrhli do výroby luků. Večer pak nám hradní pán dovolil navštívit lipnické podzemí, kde si odvážlivci mohli projít tajemnou stezku a hledat sedmero kvítí. Pozorným svatojánských poutníkům nakonec neuniklo ani kouzelné kapradí ukryté v hradní studni.

Odvážní školáci pak dokonce přespali v jedné ze středověkých komnat a završili tím kouzlo celého večera.

Naše hudební snažení směřovalo k ovládnutí mnoha pěkných svatojánských písní a zhudebněných říkadel ze speciálně připraveného zpěvníku. Také jsme prosvištěli stálý repertoár a se skromností nám vlastní jsme konstatovali, že “koroprázdniny” nám prospěly a že se naše hudební úroveň stále zlepšuje. Něco málo nového repertoáru je samozřejmě uvedeno v domácích úkolech.

Dospělácké hraní bylo pro časovou náročnost ostatního programu sice mírně omezeno, ale zato jsme si jej vynahradili pěkným nedělním vyhráváním v hradní kapli. To bylo dokonce odměněno potleskem náhodných návštěvníků.

Troufám si tvrdit, že Svatojánské setkání bylo vskutku povedené a stojí za to si jej příští rok zopakovat. Snad nám budou okolnosti a počasí více nakloněny, prostor v Lipnici má obrovský potenciál, který jsme tentokrát ani nestihli využít.